Právě teď je na ITG Britský týden. Proč? No, proč ne! Ale také na oslavu britského uvedení Glossieru. Považujte to za vřelé, redakční přivítání všech našich nových přátel v Blighty. Počínaje Victorií Beckhamovou budeme sdílet příběhy od našich oblíbených Britů – plus pár objevů, které jsme sami udělali. Zůstaňte naladěni... Nazdar!
„Byl jsem zvláštní dítě. Trochu samotář, který stále žije v mé hlavě. Sama bych si ostříhala vlasy a nosila hodně make-upu. Řekl jsem mámě, že je to proto, že mi nezáleží na tom být krásný – jen jsem chtěl, aby si mě všimli. Naštěstí jsem vyrůstal v době, kdy bylo hodně hnutí, víte, noví romantikové, punkeři, to všechno. Nasál jsem to jako houbu. Moje sestra byla velmi okouzlující a velmi krásná a byla kadeřnicí. Byla velmi dobrá. Říkala jsem si: ‚Ne, budu jiná.‘ Nikdy jsem si nemyslela, že budu kadeřnicí. Pocházím z dělnického prostředí a vzpomínám si, jak jsem tátovi říkal, že chci jít na univerzitu. A on řekl: ‚Ne, musíš jít ven a najít si práci.‘ Ve škole si pamatuji, že jsem mluvil o kariéře, a poradce řekl, že by mi mohl pomoci překonat úroveň, kdybych byla hodná holka. A to mě jen popudilo – trochu irský temperament. Jen jsem řekl: ‚Do prdele, na školu!‘ zvedl stůl a odešel. A tak jdu domů a říkám si: 'Sakra, potřebuji práci.' Prošel jsem kolem tohoto salonu a ve výloze byl inzerát, tak jsem vešel a řekl: 'Hele, já chci být kadeřník.' měl koule – byl jsem velmi upřímný. Dali mi práci. Začal jsem s kadeřnictvím a nenáviděl jsem to. Absolutně to nenáviděl. Chtěl jsem vidět svět a chtěl jsem vydělat peníze.
Teď jsou 70. léta – nikdo neslyšel o stříhaném a fénovaném salonu na předměstí Bristolu. Nikdo v mém salonu neuměl stříhat vlasy – byli jsme jen stylisté. Jednoho dne jsem šel za svým šéfem a řekl jsem: 'Víš, že umím stříhat vlasy a umím fénovat.' Řekl: ,Opravdu?' a já řekl: ,Jo, moje sestra je kadeřnice.' 'Dobře, pojďme sem dát nějaké modely a ty nám můžeš ukázat, co umíš, a možná to můžeš naučit i nás ostatní.' Seženou mi modelku a já si říkám: ‚Jak těžké to může být?‘ Tak jsem udělal toto představení se stříháním vlasů, udělal velkou píseň a tančil o tom. Podařilo se mi to uvést na pravou míru. A prostě jsem vzal fén, abych to vysušil. A když jsem si sundal šaty, viděl jsem její svetr s výstřihem, jak mává ve větru. Nejen, že jsem jí ostříhal vlasy, ale i svetr. Jen jsem popadl její kabát, oblékl jsem si ho a řekl: ‚Dnes se nebude platit, děkuji!‘
Asi v 16 letech jsem si dělal vlasy a jednoho dne jsem jako, vlasy jsou nudné. Všude, kam jste se podívali v novinách, byly tyto malé inzeráty s nápisem ‚Hledá se počítačový programátor.‘ Myslel jsem si, to je budoucnost – počítače jsou budoucnost, tak se pustím do počítačů. Jdu na tuto práci jako programátor v British Gas Cooperation. Kopíruji čísla a o přestávce na kávu jsem si uvědomil, že nedostanu zaplaceno za čtyři týdny. První den jsem tam podal výpověď. Poté jsem šel pracovat pro Rolls Royce, což byla British Aircraft Cooperation, jako recepční. Tam jsem potkal bubeníka v kapele, který se stal přítelem, který se stal manželem. Tak nějak řekl: ‚Ach, měl by ses vrátit ke vlasům, znám někoho se salonem.‘ Šel jsem za nimi, našel jsem si práci a pak jsem začal dělat semináře, učit… začal jsem vydělávat opravdu dobré peníze.
Dobře, takže byl pátek večer a Terry neměl koncert. Šli jsme si dát nějaké jídlo a procházíme se po Bristolu. Oba jsme byli docela punk-y-on měl jako tmavě modré vlasy, opravdu krátké, špičaté. Nevím, jakou jsem tehdy měl barvu vlasů, možná byly žluté. Vypadali jsme jako Sid a Nancy, kteří šli kolem. Terry říká: 'Já se nudím,' a já: ,Já se taky nudím.' A on říká: ,Myslím, že bychom měli někam jít.' Myslel jsem, že řekne pojďme do Paříže nebo do New York – dokonce i Londýn. Řekl: ‚Pojďme do Austrálie.‘ A já na to: ‚Jo...co?‘ O tři měsíce později jsme se ocitli v Perthu. Po čtrnácti měsících že Měl jsem svůj vlastní salon, dělal jsem to pěkných pár let, pak jsem začal dělat sezení jako kadeřník. Měl jsem dobrý život jako kadeřník – všichni „skvělí“ lidé pro mě pracovali. Pokud jsi pro mě chtěl pracovat, nemohl bys být obyčejný. Musel jsi být výjimečný a musel jsi vypadat divně. Jako bys chodil do klubu. To byla kritéria. [Smích]
Ale vlasy mě zase docela nudily – jsem docela impulzivní člověk – a spousta mých přátel, kteří přišli do salonu, byli fotografové, tak jsem řekl: 'Chci se líčit.' věc. Prodala jsem svůj salon, rozvedla se s manželem a rozhodla se vrátit do Londýna. Pamatuji si, že jsem se v Austrálii rozloučil s vlasy, protože jsem měl tuhle párty a byl tam asistent tohoto stylisty. Pamatuji si, jak jsem jí řekl: ‚Jedu do Londýna a už si nikdy nebudu dělat vlasy. Budu maskérka.‘ A ona řekla: ‚Já taky odjíždím – jdu do LA a budu herečka.‘ Uběhne patnáct let a zavolá mi agent. Říká: ‚Byli jste požádáni, abyste udělali tuto hostinu, vy a Sam McKnight. Je to s herečkou v Covent Garden, nevím, jestli to chceš dělat. To je Naomi Wattsová.‘ A já na to: ‚Naomi – ano, udělám to!‘ Bylo to tak zábavné, protože ona si splnila svůj sen a já svůj. je to milá žena.
Myslím, že by se dalo v mé kariéře maskérky říci, že jsem dítě 90. let. Bylo to v roce 1994, když jsem se vrátil do Anglie. Tehdy to byla jiná krajina. Vrcholem stromu pro krásu byli v této zemi Sam McKnight a Mary Greenwell. Nikdo o nikom jiném moc nemluvil. Ale vždy to pro mě bylo o tom, že miluji svou práci, pracuji se skvělými lidmi, chodím ven a skvěle se bavím. Chodil jsem do tohoto baru v SoHo jménem Fred's. Dick Page by tam byl. Byl slavný – s někým, jako jsem já, by nemluvil. Můj booker v té době byl dobří přátelé s Kate Moss a Jess Hallett, takže jsme spolu chodili do klubů a chodili do barů a podobně. Začal jsem si shánět nějakou práci. Jeden z mých prvních byl pro Večerní standard , které nyní rozdávají zdarma. Některé dny jsem se ocitl v práci a Lisa Butler by dělala make-up a já bych dělala vlasy. A jindy by Eugene [Souleiman] dělal vlasy a já bych dělal make-up. A Katy England dělala styling. Začali jsme se scházet a pracovat společně, tato skupina lidí. Pamatuji si, jak Katy řekla: ‚Někdo mě požádal, abych udělal show, uděláš to se mnou? Jmenuje se Lee [McQueen].‘ Byla to jedna z těch věcí – vlastně jsem nevěděl, kdo to je. Jen si myslím, že jsem byl ve správný čas na správném místě. Moje první McQueenova show byla Jaro/léto 1995 „The Birds“ a pamatuji si, že si Katy půjčila moje boty – měl jsem tyhle patentky, které chtěla nosit jeden z kluků. A pamatuji si, že jsem šel do toho s Eugenem – šli jsme do téhle malé jednotky a tam byl Lee Alexander McQueen se svým tehdejším přítelem. Sami si šili oděvy. Byl to takový magický okamžik růstu se všemi těmi lidmi.
V té době jsem byla úplně nalíčená – bez vlasů. Líčení se mi líbilo, protože bylo jiné. Mám nízký práh nudy. Prostě nemám rád rutinu. S make-upem je každý obličej jiný. Myslím, že vlasy jsou předvídatelnější. Bavilo mě malovat a vyrábět věci, což bylo perfektní, protože 90. léta byla taková grungeová doba. Už jsme měli okouzlující supermodelky 80. let – bylo to něco jako grunge a trochu přirozenější. Pak jste měli hudební videa, kde lidé měli něco trochu vtipného, a pak jste to měli vy Omámený a zmatený a Alexander McQueen, který byl vždy experimentálnější. Moje práce byla vždy trochu temná, trochu romantická a myslím, že právě to mě přitahovalo k takovým, jako je McQueen. Pro mě je to o vyprávění skvělého příběhu a malování skvělého obrazu. Chci říct, dělám okouzlující make-up. Můžu to udělat. Ale vizuál se mi líbí. Jsem požádán, abych udělal spoustu beauty příběhů, a já se tak nudím. Nechci dělat konvenční Toto je oční linka příběh. Když myslím na příběh o kráse, ráda si pomyslím, že bych si ho mohla pověsit na zeď.
Jde o to, že jsem pracoval s mnoha celebritami – právě jsem udělal make-up Kate [Moss] pro její uvedení Calvina Kleina. Vypadala krásně, v tašce měla tento oční stín Pat McGrath, tak jsme ho použili na její oči. Moje kariéra ale není definována tím, s kým se mísím. Je to jen jedna z věcí, které se dějí. Hodně pracuji s Nickem Knightem a on říkal, že natáčí obal alba s Lady Gaga. Udělal jsem make-up. Gaga byla prostě skvělá, skvělá dívka, která přišla. Byla tak mladá, ale tak spolu. Když jsem ji potkal, měla na sobě čtyři sady řas a velmi silné obočí. Hodně make-upu. Mezi jednotlivými vystoupeními jsme s ní dělali pro nějaký pořad v televizi a dělali jsme obal jejího alba a já jsem si jen pomyslel: ‚No, pro začátek jí zbavíme obočí. Zbavíme se řas a uděláme silnou linku, aby to bylo docela punkové.“ A ona říkala: ‚Jo, to je to, co chci.‘ A já řekl: ‚Pojďme změnit tvar tvého obličeje.‘ Vždycky jsem měl rád futurismus – mám rád trochu androida. Takže to byla obálka Takto narozen . Měli jsme skvělý vztah – nějakou dobu jsme spolu pracovali.
S lidmi jako Sam [McKnight] a Mario [Testino] se mi s nimi skvěle spolupracovalo. Protože si myslím, že jsme všichni týmoví hráči – všichni pracujeme společně, abychom ze všeho, co děláme, dostali to nejlepší. Proto spolupracujte, protože chcete vidět skvělý výsledek. Hledám lidi s nadšením, rychlostí – musí postupovat rychle. jsem dost nepředvídatelná. [Smích]
Ano, myslím, že jsem byl vždy zaměřen na podnikání. Vždycky jsem chtěl mít dobrý život. Ale nikdy jsem nepřemýšlel o penězích, nikdy ne. Musíte jen přemýšlet o tom, co děláte. Věci se prostě staly. Lidé vždy chtějí novou příchuť a myslím, že tehdy jsem byla nová příchuť já. Teď jsem jako ten starý – to je taky fajn. Také si myslím, že jsme nyní nahnáni do jakéhosi systému naprosté a naprosté normality, kde všichni vypadají stejně. Trochu prorokujeme roboty. Budoucnost je stejnost a já jsem byl vždycky tak trochu rebel, takže to nedělám. Jsou děti ve věku 14 let, které vědí o líčení víc než já, protože natočily všechna videa na YouTube, ale víš, pro mě chci být uznáván jako umělec. Můžu dostat zaplaceno za make-up a je to fajn, ale ráda tvořím věci, které si pamatuješ. Kdybych dělal jen zarudlou, svěží pleť, spal bych... kdybych dělal jen nádherné glamazony, spal bych. Kdybych dělal každý den to samé, tak bych se nudil – musím to mít. To je to, co miluji na tom, že jsem vizážistka na volné noze. Mohl bych být na hoře na ledovci, 12 psů, kteří mě táhli na saních, mě odvezlo na saně – to vlastně se stalo pro D&G vůně s Mario [Testino] – v příštím okamžiku bych mohl být na výstavě Vivienne Westwoodové a všude házet barvy. Chci jen udělat, co bude dál.“
– jak bylo řečeno ITG
Val Garland vyfotografoval Tom Newton v Londýně 23. června 2017.